|
|
Holocenní sukcese měkkýších společenstev jižní části Kokořínska
Oravec, Jan ; Juřičková, Lucie (vedoucí práce) ; Beran, Luboš (oponent)
Pískovcová skalní města české křídové pánve jsou tradičně považována za floristicky i faunisticky ochuzené oblasti, neboť prostředí kyselých křemenných pískovců komplikuje vývoj rozvinutých biocenóz. Nepříznivé abiotické podmínky do určité míry vyrovnává geomorfologická rozmanitost krajiny, která vytváří širokou škálu stanovišť poskytující životní prostředí mnoha biologickým druhům s odlišnými ekologickými požadavky. Současná podoba pískovcových oblastí je však způsobena rozsáhlou transformací prostředí v pozdním holocénu, o níž vypovídají bohatá subfosilní společenstva terestrických plžů. V rámci předložené studie byla zpracována sukcese postglaciálních malakocenóz z pěti lokalit v jižní části Kokořínska, které prokazují plynulý vývoj druhově bohatých lesních biotopů v průběhu raného a středního holocénu. Z tohoto vlhkého období je také doložena přítomnost vápnitých inkrustací na povrchu kyselých pískovcových stěn, které umožnily kontinuální výskyt kalcifilních druhů měkkýšů. Postupná proměna přírodního prostředí se vztahuje k počátku mladého holocénu a byla způsobena vyluhováním živin z půdních horizontů a následující acidifikací krajiny, což se odrazilo v jejím retrográdním vývoji. Vzhledem k nálezům archeologických artefaktů byl sledován vliv prehistorických kultur na utváření přírodního...
|
|
|
Změny ve srážko-odtokovém režimu v povodí Stropnice
Volková, Alena ; Šobr, Miroslav (vedoucí práce) ; Janský, Bohumír (oponent)
Diplomová práce se zabývá srážko-odtokovým režimem v povodí Stropnice a jeho vývojem. Snaží se odpovědět na otázku, zda dochází ke změnám v odtokovém režimu ve sledovaném období 1945 - 2009, a jestliže ano, zda byly tyto změny podmíněny klimaticky, nebo došlo k antropogennímu ovlivnění odtoku (např. úpravami říční sítě, změnou v krajinném pokryvu, odvodněním apod.). Pro hodnocení změn v odtokovém režimu byly nejprve použity metody jednoduchých a podvojných součtových čar, dále byla testována absolutní homogenita časových řad průtoků, srážkových úhrnů a teplot pomocí Pettitova a Wilcoxonova dvouvýběrového testu neboli Mann-Whitney testu. Pettitův test byl proveden v programu AnClim (v5.012), jehož výhodou je dostupnost na internetu, Mann-Whitney test potom v programu SPSS 15.0. Pro detekci trendů v časových řadách byl použit Mann-Kendallův test, jenž byl proveden pomocí makra MULTMK/PARTMK od C. Libiseller a A. Grimvalla, rovněž dostupného na internetu, v programu MS Excel. Pomocí součtových čar a testování byly odhaleny určité změny v odtokovém režimu na počátku 80. let, kdy došlo k mírnému poklesu odtoku, k němuž došlo také po roce 1988. V těchto obdobích se také nevyskytují téměř žádné jednoleté vody. Příčiny prvního poklesu jsou klimatického rázu, jelikož 80. léta jsou sušší než předcházející...
|
|
|
Vliv hradních zřícenin na diverzitu vegetace v krajině
Javorský, Tomáš ; Münzbergová, Zuzana (vedoucí práce) ; Prach, Karel (oponent)
Zříceniny středověkých hradů neodmyslitelně spoluvytváří ráz české krajiny. Na několika málo pracích, které se tomuto tématu věnují, se navíc ukazuje, že jsou unikátním svébytným biotopem. Tato práce si proto kladla za cíl charakterizovat hradní vegetaci na zkoumaném vzorku třiceti lokalit, třiceti lesních zřícenin. Byly sepisovány fytocenologické snímky, sbírány půdní vzorky, měřena hloubka půdních horizontů a sledován zápoj jednotlivých pater - to vše na třech plochách na každé lokalitě. Jedna z ploch zabírala hrad, druhé dvě byly v okolních lesích, každá vybrána jiným způsobem. Zvlášť byly snímkovány hradní zdi. Výsledky ukázaly, že hrady zvyšují diverzitu lesů nejen vyšším počtem druhů, ale též jiným druhovým složením - hrady mají poměrně velký soubor druhů s vysokou fidelitou právě k areálům zřícenin. Přibližně polovina jedinečnosti zřícenin se dá vysvětlit půdními vlastnostmi jako je vyšší pH, větší množství Ca a Mg, druhá polovina zůstává neobjasněna, přestože se testovaly různé vysvětlující proměnné. Jisté však je, že hradní zříceniny jsou z biologického hlediska výjimečné, jedinečné a jistě si zaslouží pozornost, kterou jim zatím dlužíme.
|
|
|
Udržitelné využívání přírodních zdrojů v Krkonošském národním parku v podmínkách klimatické změny
Jakubínský, Jiří ; Cudlín, Ondřej ; Plch, Radek ; Purkyt, Jan ; Hellerová, S. ; Cudlín, Pavel
Míra antropogenního ovlivnění přírodních hodnot Krkonošského národního parku (dále KRNAP) byla v rámci představené studie analyzována prostřednictvím metodologického rámce DPSIR, jež spočívá v řešení řetězce kauzálních vztahů mezi hybnými silami vývoje (angl. „Driving forces“), vyvolanými tlaky („Pressures“), následným stavem ekosystému či analyzovaného území („State“) a vlastními dopady na strukturu a funkce ekosystému („Impacts“), (někdy dotaženými až na dopady na poskytování zisků pro společnost), které obvykle vedou také k určitým odezvám společnosti („Responses“) na tento stav (OECD, 1993, De Stefano, 2010). Na základě aplikace uvedeného konceptu na čtveřici vybraných odvětví lidské činnosti bylo možné posoudit, zda je dlouhodobé využívání přírodních zdrojů horských ekosystémů Krkonoš udržitelné, a to i v podmínkách změny klimatu. Zodpovězení této otázky představuje i cíl předloženého příspěvku. Za uvedená odvětví lidských aktivit, které se na využívání přírodních zdrojů horských lesů a subalpínských luk nejvíce podílejí, byla považována (1) sídlení struktura a turismus, (2) lesnictví, (3) zemědělství a (4) vodní hospodářství. Pro zajištění relevantních informací za jednotlivá řešená odvětví bylo využito velmi široké spektrum datových zdrojů, získaných rešeršemi odborné literatury, existujících databází i dalších informací, poskytnutých ze strany Správy KRNAP.\n
|
|
|
Vzestup horní hranice lesa jako důsledek růstu teplot a změn využití půdy
Kolář, Václav ; Treml, Václav (vedoucí práce) ; Chuman, Tomáš (oponent)
Postup horní hranice lesa do vyšších nadmořských výšek je pozorován u většiny evropských pohoří. Mnoho autorů přičítá postup horní hranice lesa hlavně rostoucím teplotám, jiní zase snižujícímu se antropogennímu vlivu. Cílem práce bylo popsat dynamiku horní hranice lesa a faktory, které ji ovlivňují a dále na základě databáze případových studií se zabývat otázkou, zda je vzestup horní hranice lesa řízen spíše růstem teploty nebo změnou využití půdy. Na základě zpracované databáze bylo zjištěno, že velikosti vzestupů hranice lesa v Evropě se pohybovaly od -0,2 do 1,6 m.rok-1 . Nejrychleji stoupala horní hranice lesa v Rakouských Centrálních Alpách, naopak v Ukrajinských Karpatech byl zaznamenán ústup. Dále bylo zjištěno, že vzestup horní hranice lesa se shoduje s rostoucími teplotami během zimního období. Vzestup horní hranice lesa je v polárních oblastech přičítán hlavně rostoucí teplotě a zvyšujícím se srážkám, zatímco v lokalitách ovlivněných člověkem je připisován rostoucí teplotě v kombinací se snižujícím se antropogenním vlivem.
|
|
|
Vliv hradních zřícenin na diverzitu vegetace v krajině
Javorský, Tomáš ; Münzbergová, Zuzana (vedoucí práce) ; Prach, Karel (oponent)
Zříceniny středověkých hradů neodmyslitelně spoluvytváří ráz české krajiny. Na několika málo pracích, které se tomuto tématu věnují, se navíc ukazuje, že jsou unikátním svébytným biotopem. Tato práce si proto kladla za cíl charakterizovat hradní vegetaci na zkoumaném vzorku třiceti lokalit, třiceti lesních zřícenin. Byly sepisovány fytocenologické snímky, sbírány půdní vzorky, měřena hloubka půdních horizontů a sledován zápoj jednotlivých pater - to vše na třech plochách na každé lokalitě. Jedna z ploch zabírala hrad, druhé dvě byly v okolních lesích, každá vybrána jiným způsobem. Zvlášť byly snímkovány hradní zdi. Výsledky ukázaly, že hrady zvyšují diverzitu lesů nejen vyšším počtem druhů, ale též jiným druhovým složením - hrady mají poměrně velký soubor druhů s vysokou fidelitou právě k areálům zřícenin. Přibližně polovina jedinečnosti zřícenin se dá vysvětlit půdními vlastnostmi jako je vyšší pH, větší množství Ca a Mg, druhá polovina zůstává neobjasněna, přestože se testovaly různé vysvětlující proměnné. Jisté však je, že hradní zříceniny jsou z biologického hlediska výjimečné, jedinečné a jistě si zaslouží pozornost, kterou jim zatím dlužíme.
|
|
|
Antropogenní vliv na biodiverzitu v komplexu Páramos de Santurban (Kolumbie)
Aparicio Vásquez, Diana Libeth ; Sklenář, Petr (vedoucí práce) ; Kovář, Pavel (oponent)
Paramo je ekosystém nacházející se pod vrcholy And, přibližně mezi 3000 a 4800 m n. m., od Venezuely do severní části Peru. Paramo zaujímá pouze 2% z celkové rozlohy těchto zemí, přesto je jeho flora nejbohatší ze všech tropických alpínských ekosystémů na světě (přes 3500 druhů cévnatých rostlin, z nich 60% jsou druhy endemické). Zavedení nových zemědělských systémů během kolonizačních období Andskou krajinu hluboce zasáhlo. Od té doby je oblast parama využívána zejména na extenzivní chov dobytka či pěstování brambor a cibulí. Během posledních tří set let dochází k prudkému trendu intenzifikace zemědělské produkce. V této studii byl zkoumán antropogenní vliv na druhovou diverzitu paramových rostlin. Studijní oblast se nachází v severní části východní Kolumbijské Kordillery, v tzv. Komplex Paramo de Santurban. V Komplexu Paramo de Santurban, se vzrůstající nadmořskou výškou druhová diverzita rostlin roste a intenzita lidského zásahu naopak klesá. Korespondenční analýzy ukazují vztah mezi druhovou diverzitou rostlin a intenzitou pastvy a pěstování. Nicméně, druhové složení vegetace je silně vázáno na nadmořskou výšku.
|
|
|
Krajinna raného středověku a její změny s nástupem kolonizace
Kozáková, Radka ; Pokorný, Petr (vedoucí práce) ; Latalowa, Malgorzata (oponent) ; Svitavská - Svobodová, Helena (oponent)
Středověká transformace krajiny, která proběhla na území celé střední Evropy, je patrná ve všech pylových diagramech. Franz Firbas tento radikální přelom použil jako počátek biostratigrafické zóny nazvané Mladší Subatlantik (zóna X; Firbas 1949). Na našem území je tzv. velká středověká změna spojená s masivní kolonizací v průběhu 13. století, která vyústila v rozsáhlé odlesňování a výrazné změny v zemědělství. Sídelní síť se v průběhu první poloviny 13. století stabilizovala na úrovni odpovídající dnešnímu stavu a poprvé dosáhla do horských oblastí (Klápště 1994). Půda byla poprvé kompletně rozparcelována a oficiálně vlastněna, což spolu s potřebou intenzivnějšího obhospodařování vedlo ke spojování polí do větších celků a k rozšíření obdělávané půdy obecně (Klápště 2006). Docházelo ke změně zemědělského systému směrem k více efektivnímu trojpolí (Bakels 2009). Během několika století prošla krajina tak radikální změnou, že se její podoba přiblížila té dnešní a naopak velmi vzdálila ještě relativně nedávné krajině raného středověku. Předkládaná disertační práce je zaměřena na krajinu raného středověku a její proměnu, která kulminovala během 13. a 14. století. Raně středověká krajina si do značné míry zachovávala pravěký charakter, který byl ve vrcholném středověku nahrazen jinou, hrubší krajinnou...
|
|
|
Změny ve srážko-odtokovém režimu v povodí Stropnice
Volková, Alena ; Janský, Bohumír (oponent) ; Šobr, Miroslav (vedoucí práce)
Diplomová práce se zabývá srážko-odtokovým režimem v povodí Stropnice a jeho vývojem. Snaží se odpovědět na otázku, zda dochází ke změnám v odtokovém režimu ve sledovaném období 1945 - 2009, a jestliže ano, zda byly tyto změny podmíněny klimaticky, nebo došlo k antropogennímu ovlivnění odtoku (např. úpravami říční sítě, změnou v krajinném pokryvu, odvodněním apod.). Pro hodnocení změn v odtokovém režimu byly nejprve použity metody jednoduchých a podvojných součtových čar, dále byla testována absolutní homogenita časových řad průtoků, srážkových úhrnů a teplot pomocí Pettitova a Wilcoxonova dvouvýběrového testu neboli Mann-Whitney testu. Pettitův test byl proveden v programu AnClim (v5.012), jehož výhodou je dostupnost na internetu, Mann-Whitney test potom v programu SPSS 15.0. Pro detekci trendů v časových řadách byl použit Mann-Kendallův test, jenž byl proveden pomocí makra MULTMK/PARTMK od C. Libiseller a A. Grimvalla, rovněž dostupného na internetu, v programu MS Excel. Pomocí součtových čar a testování byly odhaleny určité změny v odtokovém režimu na počátku 80. let, kdy došlo k mírnému poklesu odtoku, k němuž došlo také po roce 1988. V těchto obdobích se také nevyskytují téměř žádné jednoleté vody. Příčiny prvního poklesu jsou klimatického rázu, jelikož 80. léta jsou sušší než předcházející...
|
|
|
Vojenské prostory jako zdroj biodiverzity v kulturní krajině
VOTRUBEC, Martin
Sledování společenstev epigeických brouků probíhalo na dvou lokalitách - jedna se nacházela ve VVP Boletice (Třebovice) a druhá na okraji CHKO Blanský les (Vadkov) v Jižních Čechách (Česká Republika). Obě lokality jsou od sebe vzdáleny 7,25 Km vzdušnou čarou. V obou lokalitách bylo sledováno šest stanovišť. Byly studovány následující biotopy: luční biotop, mokřad, pole, biotop jehličnatého lesa, biotop smíšeného lesa a biotop listnatého lesa. Pro získání materiálu byla použita metoda zemních pastí. Na zkoumaných lokalitách za období od 26. května do 24. listopadu 2012 bylo zjištěno celkem 5 čeledí (Carabidae, Elateridae, Silphidae, Curculionidae, Geotrupidae), 18 druhů a 1426 exemplářů epigeických brouků. Tyto druhy byly rozděleny podle jejich ekologických nároků k antropogenním vlivům do tří skupin (relikty I. a II. řádu a eurytopní druhy E) (Boháč, 1999). Ve sledované lokalitě Třebovice jsem zjistil celkem 5 čeledí s 16 druhy, oproti 3 čeledím s 11 druhy v lokalitě Vadkov. Aktivita epigeických brouků byla na studovaných lokalitách rozdílná (Třebovice 726 exemplářů, Vadkov 700 exemplářů). Dominantní čeledí co do počtu druhů na obou sledovaných lokalitách je čeleď Carabidae (Třebovice 9 druhů Carabidae, Vadkov 7 druhů Carabidae). Aktivita se na obou lokalitách významně lišila u střevlíkovitých (Carabidae) v lokalitě Třebovice (239 exemplářů Carabidae) oproti lokalitě Vadkov (38 exemplářů Carabidae). Adaptabilní druhy (RII) s 13 druhy silně převládaly nad expanzivními (E) s 5 druhy. V lokalitě Třebovice bylo zjištěno 29,4% expanzivních druhů (E) o proti lokalitě Vadkov 18,2% expanzivních druhů (E). Druhy, které jsou vázány na stanoviště středně ovlivněné člověkem, označované jako relikty druhého řádu (RII), se v okolí Třebovic vyskytovaly v 70,6% a v lokalitě Vadkov 81,8%. Skupiny reliktů prvního řádu (RI) ve sledovaných lokalitách nebyli nezjištěny. Index antropogenního ovlivnění u Carabidae vykazoval nepatrně lepší hodnoty v lokalitě Vadkov 50% proti 49,17% v lokalitě Třebovice. Větší druhovou pestrost (Třebovice 16 druhů, Vadkov 11 Druhů) i abundanci brouků (Třebovice 726 exemplářů, Vadkov 700 exemplářů) jsem zaznamenal v lokalitě Třebovice (VVP Boletice). To ukazuje, že biotopy VVP Boletic jsou důležité pro přežití mnoha druhů a slouží jako zdroj biodiverzity pro okolní stanoviště.
|
host ::
RSS.